Fyzioterapie vrcholového sportovce

13.06.2018


V ordinaci fyzioterapeuta je vrcholový sportovec výzvou. Jeho tělo, zejména pohybový aparát, je přetížený stejně, jako tělo těžce fyzicky pracujícího člověka. Není pochyb o tom, že vrcholový sport nevede ke zdraví. Naštěstí, pokud je sportovec uvědomělý a má kolem sebe fungující tým odborníků, ani k trvalé invaliditě.

Ve svojí fyzioterapeutické praxi se s profesionálními sportovci a jejich bolístkami a problémy setkávám čím dál častěji. Netrvalo dlouho a pochopila jsem, že u "profíků", narozdíl od "hobíků" jde o čas. Sezóna běží a neschopenku na měsíc vám v klubu nikdo nedá.. jde o body, o výsledky, s újmou na zdraví už se tak nějak počítá. Proto, abych jim pomohla co nejlépe, často řeším klíčovou otázku - jakým způsobem sport, který provozují, zatěžuje jejich tělo? Co je přetíženo? Proč? A jak z toho ven?

Nejlíp to pochopíte, když daný sport sami provozujete. Ale vzhledem k tomu, že největší zkušenost jsem nabyla s extraligovými hokejisty, aniž bych v minulosti kdy stála na ledě, nedej bože s hokejkou v ruce a snahou se pukem trefit do brány, byla jsem o tuto zkušenost ochuzená a poznání muselo přijít jinak.

Anamnéza - to je pro fyzioterapeuta, podobně jako pro lékaře, stěžejní část vyšetření. Největší zdroj informací. Startovní čára od které se odvíjí vše ostatní. Pacient- sportovec, v našem případě hokejista Vám řekne, co ho bolí. Třeba rameno. A Vy se ho zeptáte: Které? Kde přesně? Při jakém pohybu? V klidu nebo při hře? Atd. On na to: Bolí mě levé, tady a tady, když hraju, protože držím hokejku doleva.. A už Vám to naskakuje.. Počkat, ono to jde i jinak? Hokejista praví: No, doprava.. 

Vy na to: Aha, tak mi to ukaž.. (to už si připadám trochu jak blondýna co viděla hokej naposled za Nagána.. a taky že jo :-)) Bez hnutí brvou hokejista ukáže, jak drží hokejku, jak je při tom nakroucený, trochu jako žížalka při radosti z deště. Jak má rameno a jak zbytek těla. To docela stačí, zkušené oko fyzioterapeuta už ví, proč ho rameno bolí přesně tam a přesně při tomhle pohybu.

Držení hokejky, rakety na tenis, golfových holí, způsob držení těla při jednom každém sportu je jednostranně přetěžující záležitost. Zapojují se stále ty stejné svaly, stejným způsobem, vznikne tzv. pohybový stereotyp, který vyžaduje ovládání sporotovního náčiní nebo pohyb při sportu a který pro tělo nemusí být úplně optimální. Tyto stále stejně přetěžované svaly začnou bolet, začnou ještě více měnit pohybový stereotyp. Poruchy se fixují a řetězí. Je tomu tak u každého sportu a sportujícího člověka. U profesionálního sportovce toto přetížení vzniká daleko větší měrou. Trénink je několik hodin denně, zápas několikrát do týdne. Čas na regeneraci může chybět. Kompenzace musí být o to efektivnější.

Jak tedy pracuji s hokejistovým bolavým ramenem tak, aby mohl zítra trénovat a ve středu zase hrát? Je potřeba vyhodnotit, které svaly je potřeba uvolnit, protáhnout, zrelaxovat a kde je potřeba zastabilizovat. Co podpořit kineziotapem. Když uvolním moc, při tréninku nebo zápase se příště přetíží o to víc, zrelaxovaný sval nebude schopen optimálně pracovat. Bez stabilizace segmentu jako bych vyslala rytíře do bitvy bez brnění. Stabilizace je jemný ale efektivní prostředek ke zlepšení pohybového stereotypu směrem k normální, fyziologické funkci svalů. Od dobré stability se odvíjí dobrá mobilita. Kineziotape je podpůrný prostředek, takové prodloužení působení fyzioterapie v čase. Není to samospásná metoda a někdy působí spíš na psychiku. To není na škodu. Pocit jistoty sporotovec potřebuje.

Z vlastní zkušenosti vím, že pokud se jedná o bolest vzniklou poruchou funkce svalu, přetížením, například bolest svalů kolem ramenního kloubu, která nastává vždy po zápase nebo tréninku a nejsou ještě strukturální změny, to znamená ruptura svalu, nárůstky na kostech apod., odchází po jedné terapii sporotovec až s 80% ústupem bolesti. Pokud jsou bolesti dlouhodobější, musí nastat zlepšení do 3-5 terapií. Samozřejmě příště, po zápase, přijde zase bolavý, ale celkově je znatelné zlepšení. Pokud ne, terapie není zvolená dobře, nebo se neodhalila změna strukturální a je dobré segment dovyšetřit, například zobrazovací technikou, rentgenem apod. Proto je na začátku zmínka o týmu lidí kolem sportovce - v ideálním případě funguje spolupráce mezi lékařem, fyzioterapeutem, trenéry a samotným sportovcem.

Hokejista má po fyzioterapii ošetřené rameno, kterého při dotyku, tzv. palpaci, ani při pohybu, již nebolí. Odchází zainstruovaný - ví, co má jak protahovat, jeden dva kompenzační cviky na doma. V dalších terapiích, pokud bude docházet se stejným problémem pravidelně, již akutní ošetření nezabere tolik času a budeme se věnovat práci na celém systému, nejen na lopatce, hrudíku, žebrech, ale i třeba na pánevním pletenci.. tak, aby se kompenzovalo jeho držení těla a pohyb při sportu, aby se zapojovaly ty správné svaly lépe, aby se rameno nepřetěžovalo tolik.

Autor: Mgr. Vendula Pospíšilová