Jak se orientovat ve výběru potravin pomocí etikety výrobku?
Aneb co vám výrobce dokáže mazaně zatajit a proč mít snahu pátrat.
1.Označení a název výrobku
Už samotný název výrobku může být mnohdy matoucí. Zvláště v poslední době, kdy zákon v názvu potravin udává výrobcům poněkud benevolentní normy v povinnosti obsahu názvu potraviny. Výrobce má totiž za povinnost přesně informovat zákazníka jen o fyzikálním stavu potraviny a o způsobu úpravy( mletá, sypaná, pevný podíl). Tudíž se můžeme na trhu setkat s potravinami, které nesou název mleté maso, nebo rybí konzerva a přitom ve skutečnosti zjistíme, že daný výrobek má s masem či rybou pramálo společné. I přesto ale existuje spousta lidí, kteří žijí v blažené nevědomosti kupují potravinu jen podle názvu, jsou ochotni za ni dát finanční obnos, který vůbec nekoresponduje s obsahem a výrobce si následně mastí kapsu a směje se pod vousy.
2.Obsah surovin ze kterých se výrobek skládá
Tudíž je potřeba zapátrat a začít se zajímat trochu hlouběji, otočit výrobek na druhou stranu a začíst se do informací. Většina výrobků udává jeho složení, výživovou tabulku, datum spotřeby a u některých i návod k přípravě.
U složení výrobku už je zákon přísnější a udává povinnost uvést konkrétní suroviny, které výrobek obsahuje. Vyjímku tvoří pouze jednosložkové potraviny, například balené vody, sýr, máslo, smetana, pokud daný produkt neobsahuje žádnou přidanou surovinu.
Důležité je zmínit i fakt, že suroviny jsou na obalu výrobku řazeny v pořadí dle jejich použitého množství pro výrobu. Pokud se tedy dočtete, že na prvním místě složení jsou přidané látky- barviva, sladidla nebo kypřidla, či látky určené k aromatizaci, můžeme zcela rychle posoudit,že tady není něco v pořádku. Položit si můžeme jednoduchou otázku, proč asi výrobce přidává do výrobku aroma nebo barviva? Protože cílový zákazník očekává danou chuť, barvu a aroma výrobku a pokud výrobce šetří na surovinách, musí je suplovat právě těmito náhražkami. Jednoduše řečeno- vlk se nažral, ale koza zůstala celá.
3. Data pro minimální trvanlivost a datum pro spotřebu výrobku
Pro většinu lidí můžou být tyto údaje matoucí. Rozdíl je ale jasný a pochopitelný. Potraviny, které mají krátkodobou trvanlivost a určené k rychlé spotřebě, jako jsou například mléčné výrobky a pečivo, nesou na obalu údaj: Spotřebujte do. Do tohoto data je nutné potravinu zkonzumovat. Po uplynutí této doby je prodejce, potažmo výrobce povinen daný výrobek stáhnout ze svých regálů.
Opačným příkladem jsou potraviny, které mají delší dobu trvanlivosti, jako jsou například luštěniny, rýže, konzervy. Zde nalezneme údaj- minimální trvanlivost do. Po uplynutí této lhůty sice výrobek v regálech obchodů zůstává,ale nese konkrétní označení a výrobce už neručí za jeho chuť, nutriční vyváženost apod.
4. Upozornění pro alergiky
Ze zákona toto upozornění musí nést každý výrobek. Vyjímku nesou potraviny, u kterých název přímo určuje, že se jedná o alergen- ořechy, mléko, vejce.
5. Návody k přípravě
Pokyny k použití jsou vždy uvedeny u výrobků, které se nedají konzumovat bez tepelné úpravy nebo aniž by se musely rozpustit, uvařit, rozředit.
6. Loga a značky
BIO,EKO- Tohle logo smí používat pouze výrobky, které pochází z ekologického zemědělství,kde podléhají určitým normám pro jejich pěstování a výrobu. Nenechte se zmást, tohle označení nesouvisí s dietními normami, jak se mnohé ženy domnívají. Tudíž rovnice: co je eko, bio je vhodné do redukce opravdu neplatí.
Logo- Vím co jím.
Pod touto značkou naleznete potraviny, které musí splňovat stanovená kritéria složení potraviny. Můžete si tedy s čistým srdcem a bez studování obsahu výrobku říčt, že kupujete výrobek s vyváženým obsahem kompletních sacharidů,nenasycených mastných kyselin, bílkoviny, vlákniny a v neposlední řadě přiměřeného množství soli.
autor článku: Kateřina Oralová
Sleduj mě na FB