Pohled fyzioterapeutky do zákulisí hokejové baráže. HC Dynamo Pardubice

13.05.2019

 

Do mé soukromé praxe fyzioterapeuta chodí různí sportovci, hokejisty nejsou výjimkou.

 Postupně jsem tak zjistila, co obnáší hrát hokej. Jak se drží hokejka, jak se střílí a jak tím tělo profesionálního hokejisty obecně trpí. Zjistila jsem i něco málo ze zákulisí extraligového týmu.  Někteří hráči a členové realizačního týmu jsou pravidelní klienti mé praxe. Díky studii a praxí nabytým znalostem, zkušenostem a vědomostem jsem věděla, že mám na to s hokejisty pracovat a o spolupráci s týmem jsem dlouho stála. A nakonec se povedlo.


Do rozjetého vlaku končící sezóny jsem jako fyzio posila naskočila, když HC Dynamo Pardubice hrál o baráž, o udržení se v extralize. Je to trochu jako když se potápí Titanik. Ledovec udělal díru, voda teče dovnitř, ale pořád jsou tam ještě ta kovová vrata, která můžou odvrátit katastrofu a nepustit vodu do celé lodi. V zájmu všech bylo, aby vrat bylo dost a byla pevná a funkční. Aby tým baráž uhrál a nespadnul do nižší ligy.


Můj úkol a práce fyzioterapeutky spočíval v tom, postarat se o kluky, hokejisty, kterým dlouhá sezóna, velká sportovní nálož a psychický stav pasažerů skoro se potápějící lodi způsobily četné fyzické potíže. Bylo potřeba, aby je tělo na ledě nebolelo, neomezovalo a nelimitovalo jejich výkon. Je to jednodušší, když fyzioterapeut hráče dlouho zná, soustavně s nimi pracuje a ví, s čím který už problém má, co řeší, co má za sebou za zranění. Když může hráče průběžně "opravovat" a nejlíp ve spolupráci s ostatními členy týmu přizpůsobuje fyzioterapii tréninku a zátěži. Tenhle výchozí bod mi u většiny hráčů chyběl.


Představa hráčů je, jak jsem zjistila, často jiná. Dokud je tělo někde nebolí, nebo nemají zranění, není potřeba nic řešit. Přijdou s akutním a aktuálním problémem. Včera si při tréninku natáhl tříslo. Do zítra to musí být dobré, protože pozítří je další zápas. Vidím ho poprvé, o jeho stylu pohybu, předchozích problémech a o tom, jak bruslí a hraje nemám ani páru. Že se celou sezonu neřešilo nic, protože tehdy ho nic nebolelo musím přijmout jako fakt, který teď už nezměním. Přestože vím, že příčina současné bolesti vznikala dlouho předtím. S každým tréninkem, každou jízdou na ledě, každým cvikem, kdy tělo nebylo úplně správně nastavené a svaly zapojené se plnil onen pověstný pohár a s poslední kapkou - jedním špatným pohybem při tréninku - pohár přetekl.


Profesionální sport klade nároky na rychlost řešení. Je potřeba hrát a podávat výkon, hlavně, když už jde o hodně. Fyzio "oprava" pod tlakem času spočívá hlavně v zacílení na problém. Teď není čas řešit, že příčina přetížených přitahovačů spočívá ve špatné spolupráci bránice s břišními svaly, protože je tuhý hrudník a špatně zapojené svaly pletenců horních končetin. Hokejistu bolí úpon v třísle, tak řešíme co nejintenzivněji relaxaci přitahovačů, aktivaci oslabených svalů a stabilizaci pánve. Zítra s tím zápas uhraje, zbytek se dořeší až bude čas.


I když jsem kluky na začátku skoro neznala, pletly se mi jména, bloudila jsem první tři dny po kabině jako bludný holanďan a někteří trenéři se mi dokonce přišli představit dvakrát, jsem si atmosféru profi sportu zevnitř skvěle užila. Když byli v tréninkové dny kluci na ledě, starala jsem se o nehrající hráče, anebo nebylo v kabině moc co dělat a pak se najednou nahrnuli zpět a než jsem jela domů, padala jsem únavou. Přivezla jsem si flossbandy, tejpy i suché jehly, do pracovny si dala na lehátko nový polštářek a byla tam pár týdnů "jako doma". Kluci se taky starali. Když jsem dostala žízeň, vždycky mi někdo přinesl vodu, sotva jsem se podívala na kávovar, už přede mnou stálo kafe. Během zápasu jsem nervózně přešlapovala za mantinelem a pak s nimi prožívala vítězství i prohry. V každém okamžiku jsem byla ráda, že jsem zapadla, jako bych s nimi byla celou dobu.


Poznala jsem lidi s dobrým srdcem v dravém sportovním prostředí, ale často i odvrácenou stranu profesionálního sportu, jeho vliv na psychiku, povahy a vztahy. Tak akorát včas jsem se po baráži, která dopadla dobře, vrátila k sobě do práce. Z jiného světa mezi běžné lidi a případy.

Mgr. Vendula Pospíšilová


Ze zákulisí - vzpomínka na vždy veselého Adama Svobodu. Zdroj fotky: archiv Pospíšilová 2019